Píšu

Píšu

1. srpna 2011 v 11:11 | Kumiko Tsukiyomi
Copak já asi tak můžu psát? Samé bláboly, já vím ;) :P

Rozcestník...

Můžete si všimnout, že jsem často psala spíše depresivní a pesimistické příběhy... Proč? :D To nevím, neptejte se mě... Mám k pesimistismu sklon... Hodně velký... A píše se mi tak dobře :) Zkusím napsat něco o králíčích a duze, haha, lol :D

!! JEDNORÁZOVKY !!

Moje první zveřejněná povídka... ;)
Bez korektury :D

Povídka na motiv mého vymyšleného světa "Magic World" :D
Bez korektury :D

Nevím, proč jsem to napsala... Možná do školy? Každopádně si to všichni přečetli a zasmáli se :) I TU a náš Zeměpisář :D
Bez korektury

Něco na motiv hororového příběu :DD
Bez korektury :D

Námět na MDD :) :DD Tohle je... není pesimistické :D
Ani nemusím dodávat, bez korektury... xD

Chtěla jsem udělat korekturu, po letech... A opravit svoje chyby... Místo toho jsem to překopala a udělala z toho novou verzi... :D Haha, že by... Full-verzi? ;3 :DD Ani nevím... xD
Každopádně, bez korektury... xD


To byly příběhy z doby, kdy jsem psala takové... :D Nic moc no... xD Ale docela se mi líbily... Alespoň ten Byl to sen ;) :D

***

!! KAPITOLOVKY !!

Poškolák (Boys Love! :3)
FanFiction na Naruta. V pairingu vystupují Naruto a Kakashi... Pardon, já mám prostě ráda, když jsou spolu dva chlapi :3 A ještě lepší, když jsou spolu dva cute kluci - učitel a žák! =3 :DD
Korektura není, i když o ní docela uvažuju :D Ale asi se na to vybodnu, páč je to jen malá zkouška mých... xD "Bl schopností psát?" :DD Haha XD
POZOR! Nově! - Příběh už není nikde na internetu k vidění. Proto, pokud náhodou máte chuť si ho přečíst, ozvěte se na e-mail: kajtulka@tajnabouda.cz :) A přidejte třeba i přezdívku na netu, nebo blog ;) Bude to tak nejlepší a já nebudu mít nějaké potíže s tím, jestli vám to poslat, nebo ne... :DD *pardon, ale musím... :D*


***


Pokud máte námět na příběh, nebo něco, co byste mi navrhli, klidně pište, budu jen ráda ;)) :D

Byl to sen - Nová verze!

30. července 2011 v 14:10 | Kumiko Tsukiyomi
Předešlá verze TADY ;)
Chtěla jsem jen udělat korekturu, ale nakonec jsem to celé přepsala... :D :) Nudila jsem se totiž u babičky ;)

Budu ráda, když napíšete komentář, nebo odpovíte v anketě, jak se vám to líbilo, a taky, že třena ohodnotíte článek hvězdičkou, nebo můžete článek i lajknout ;) :)

Začátek tady: A potom v Celém článku ;)) :)

"Padal sníh. Děti stavěly sněhuláky. Najednou začala sněhová vichřice. Já.. nevěděla jsem, co mám dělat. Najednou jsem se rozutekla k chatě, kde jsme byly s rodiči. Viděla jsem matku s otcem, jak k ní také chvátají. Pak jsem náhle stála v teplé, zahřáté místnosti. Do krbu pak zničehonic spadl pes. Asi se dostal na střechu a skočil komínem... Zřejmě kojot. Vycenil zuby a byl připraven skočit. Já udělala krok dozadu a pak už jsem jen padala dolů... z útesu. Dopadla jsem na něco měkkého. Nevěděla jsem co by to mohlo být. Myslela jsem si, že budu mrtvá. Sáhla jsem na tu měkkou věc. Moje ruce na sobě měly něco lepkavého.. Byla to krev! Pak jsem najednou uviděla někoho, jak se ke mě sklání. Pomáhá mi vstát. Neviděla jsem tomu neznámému do obličeje. Měl černý, dlouhý plášť a kapuci na hlavě. Nevěděla jsem kdo to je. Jestli to je holka či kluk. Postavou mi více připomněl chlapce..

Byl to sen

30. července 2011 v 14:00 | Kumiko Tsukiyomi
Budu ráda za případné komentáře ;) A taky bych byla ráda, kdyby se vám to líbilo, že... Samozřejmě, že nemusí, je to jen ptákovina, už docela dlouho stará :D :)

Pěkné čtení :))

"Padal sníh. Děti stavěly sněhuláky. Najednou začla vánice. Já.. nevěděla jsem, co mám dělat, začala jsem utíkat k chatě, kde jsem byla s rodiči. Viděla jsem matku s otcem, jak také běží k chatě. Potom už jsem byla v teplé, zahřáté místnosti. Najednou do krbu spadl pes. Zřejmě kojot. Vycenil zuby, připraven skočit. Já udělala krok dozadu a najednou jsem padala dolů z útesu. Dopadla jsem na něco měkkého. Nevěděla jsem co to jo. Myslela jsem si, že jsem mrtvá. Pak jsem najednou uviděla někoho, jak se ke mě sklání. Pomáhá mi vstát. Něviděla jsem mu do obličeje. Měl černý, dlouhý plášť a kapuci na hlavě. Nevěděla jsem kdo to je. Jestli to je holka či kluk. Když jsem se postavila, uviděla jsem, jak ke mě jde, běží ten pes! Chtěla jsem utíkat, ale.. Nemohla jsem. Osoba mě držela. Hrozně pevně. Potom, jak to zvíře bylo skoro u mně, zastavilo se. Nikdo se nehýbal. Jen já, slyšela jsem, jak dýchám, jak mi tluče srdce. Jak mě bolí hlava. Že se.. dusím! Popadla jsem se za krk jen jednou rukou, tou uvolněnou. Nevěděla jsem, co mi je. Potom vše ustalo. Vítr, dušení, to všechno bylo pryč. Já se vyvlékla ze sevření té tajemné postavy. Utíkala jsem rychle pryč. Stopy ve sněhu však nezůstávaly. Najednou, z ničeho nic, se přede mnou objevilo doopravdy hodně těch psů, těch samýxh, jako ten kojot. Chtěla jsem se otočit, ale.. Nemohla jsem. Kdosi mě držel. Kdo? Kdo? Ta osoba! Kapuci měl dole. Byl to kluk. Promluvil na mě, ale já mu nerozuměla. Nemluvil mou řečí.. Nebo.. jsem ho neslyšela!? Jak mě držel za ruku, začala se mi točit hlava. Omdlela jsem. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale. Probrala jsem se na místě, kde všechen cirkus začal. U restaurace, kde jsem pozorovala malé děti, jak si hrály, stavěly sněhuláky. Rozhlédla jsem se kolem sebe. A viděla, jak kdosi sedí vedle mě. Byl to chlapec. Zhruba v mém věku.. Byl to, byl to.. Ano! Byl to on! Ten kluk, co mi pomohl vstát. Kousek od něj seděla nějaká holka.. Byla jsem to já! Nevěděla jsem co se děje. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Mohla jhsem jen hlavou otáčet. Najednou začala vánice. Viděla jsem sama sebe jak se zvedám a utíkám pryč. Zřejmě k chatě. Kluk se najednou zvedl a zapískal. Najednou se u něj objevil pes, který na mě zaútočil. I když. Útočil na mě vlastně? Ani jednou se mě nedotkl. Běžel za mnou, za tou, co běžela pryč. Potom.. Sníh roztál. Bylo nádherně a mě, v zimních šatech začalo být vedro. Chtěla jsem si je svléct. Nešlo to. Rukou jsem nepohla. Byla jsem jak vězeň! Začala jsem.. Tát!? Ne. to mi jen na hlavu tekla, KREV!! A čí? To nevím. Bylo mi nazvracení! Něco spadlo ze střechy. Bylo to tělo. Mrtvé tělo. Mrtvé tělo toho kluka, co mě zřejmě sledoval...Neměl plášť, ale normální oblečení. Pak jsem se pohnula. Chtěla jsem jít k němu, a když jsem se ho dotkla, jeho tělo se změnilo na mé! Začalo jsem utíkat... K chatě! Chtěla jsem jít po nějaké cestě, ale.. Byla. zasněžená. šla jsem lesem. Bylo to dál,ale chtěla jsem pryč! V chatě byl.. Ten kluk. a vedle něj, jeho nejlepší přítel!Pes."


PS: Pokud by se vám příběh líbil, nechcete mi ho obodovat těmi hvězdičkami pod článkem? Jestil ano, moc, moc děkuju :))
A taky můžete hlásnout v anketě... :) Děkuju ;)

Ztracená ve svém světě

30. července 2011 v 13:58 | Kumiko Tsukiyomi
Příběh je inspirovaný mým životem. Je to starší příběh... :D Jasné? :D
Jména jsem tam změnila, trochu asi i povahu lidí... A Magic World už je jen o fantazii ;) :D

Budu ráda za hlas v anketě, nebo komentář, nebo hvězdičku! :D Pod článkem :)) x)

Příběh: A pak perex! ;)

"Kolikrát ti mám říkat, že se máš do školy učit? Jak potom vypadá tvá žákovská!?" Křičela mamka po své dceři. "Pět! Pět! Pět.. a.. Poznámka? Maluje si ve vyučování. Prosím tě, Lenko, co to má znamenat!?"
"Hm."
"Já se s tebou bavím. Pojď sem!"
"No?"
"Co no? další pětku a budeš mít doopravdy zákaz na počítač!"
"Hm.." Vzala jsem žákovskou a šla do svého pokoje.
S mamkou a jejím přítelem bydlíme v paneláku, nedaleko mojí školy. Má mamka pracuje jako učitelka ve škole, proto chce, abych se učila... Po pravdě. Mě do učení moc není. Raději mám počítač a mého čoklíka. Ráda se uzavírám do sebe a kreslím si před očima různé obrázky. Někdy upadnu do blouznění, do svého snového světa. Jsem v něm úplně jiná, než normálně. Mám mnohem delší, černé vlasy, zelené oči a jsem dost chytrá.. Zděděno po matce a otci, kteří jsou v mém světě se mnou. JE tam i můj brácha, mé dvojče. Já se tam jmenuji Alex a s Nickem, bráchou, jsme si hodě podobní.. Jen on je trochu hodnější a moc si něvěří. Umíme ovládat magii, všichni v Magic worldu!

Zeměpis, jeden z nehorších předmětů

30. července 2011 v 13:55 | Kumiko Tsukiyomi
To bylo kdysi dávno... Jedna otázka... Jedna odpověď o tom, že to napíšu... Věnování mému už bývalému učiteli zeměpisu. Jeden z nejlepších :)) :DD Testy byly v pohodě :) Na taháky nepřišel,... A když jsem ho někdy neměla, tak to se mnou šlo z kopce :D :D :D

Tu to je a nezapomeňte pak okomentovat, nebo lajknout, nebo dát hvězdičku :) :D nebo odpovědět v anketě :) Díky :))

Zazvonil školní zvonek. Bylo to poprvé. Já, jako šatnová služba jsem hned vstala a vzala klíče. Potom jsem šla k šatnám. Ve dveřích mé třídy se objevil učitel. Začal nám říkat známky z testu: "Petr dva, Pepa tři, Michal čtyři, Štěpán jedna, Katka pět, Lucie dva,…" Tohle mě totálně vytočilo! Zase říká známky CELÉ třídě! Já na něj měla vztek. Kdyby magie existovala, probodla bych ho pohledem, raz dva. Ale nemohla jsem. Jdu k šatně, tam potkávám školníka a nějaké učitele. Pozdravím ´Dobrý den´ a jdu dál. V klícce už nikdo není, tak se jdu mrknout z okna, zda ještě někdo nejde. Nešel. Zamkla jsem první vrátka, trochu srovnala boty a cvakla i těmi druhými.
Dopoledne uteklo jako voda a byl na rozvrhu zeměpis. Takový hrozný předmět! Velká přestávka, což znamenalo veliká nuda! Dvacet minut uběhlo jako půl dne. Zvoní. Učitel přichází s malým zpožděním. Říkám si : ´To zase budou kecy, úšklebky a co ještě.´ Rozdává testy. Já, myslím, že jsem rudá vzteky! Začínám se hroutit. Snad měním barvu na černou. V mojí hlavě už vidím obraz, jak profesor jde k oknu. Zafouká vítr a… Bum, bum bác! Je zemětřesení! Učitel se naklání, s žáky to ani nehne. Já si myslela, že by mi mohl zlepšit o stupeň známku, protože zde právě bylo epicentrum! Padá.. padá dolů. Z druhého patra. Z mého snění mě probouzí on, živý a zdravy pan učitel a čeká, kdy otevřu žákovskou.
Odpoledne, kdy s ním máme matematický kroužek, už je to celkem v klidu. Ale pořád se zlobím. Ve tři hodiny jdu domů.

Pomoc..!

30. července 2011 v 13:53 | Kumiko Tsukiyomi
Tak někdo řekl, že je to až horové,... Někdo zase, že mmu to připomíná jednu epizodu z pořadu Věřte nevěřte (osobně, nevím, vo co gou :DDD Jasně, něco o tom vím, nesleduji.)
A někdo zase řekl, že mu to připomíná takový ten horovýpříběh, co posílají některé holky do Bravíčka ;) Ano,s tím jsem souhlasila... :D
Budu ráda za komentáře, olajkování, nebo o nějaké hvězdičky, a také za hlas v anketě... Pod článkem ;) Díky :)

Pěkné čtení :)) Odděleno... Celý článek potom ;)

Byl krásný, noční den. Slunce už se chystalo zapadnout. Lucka, Michaela a Martina šly parkem, kde je západ nejlépe vidět a je nejhezčí! Sem tam do sebe žduchly, párkrt nějaká zakopla, upadla. Smály se pořád a pořád! Potom procházely kolem kostela. Martina sebou cukla. Daloby se říct, že v noci se kostela, hřbitovu a všech strašidelných věcí.. Bála. Nikdy to však nepřiznala. Ani dnes to nehodlala udělat. Lucie nabídla, že by se mohly podívat dovnitř. Míša byla pro. Křikla na Máju, která byla zřejmě duchem nepřítomná: "Haló.. Je někdo doma? Jdeme do kostela, jdeš taky nebo počkáš?"
"Já počkám. Jen běžte."

Story - Children's day

30. července 2011 v 13:51 | Kumiko Tsukiyomi
Zase něco inspirované mým životem... vím, že to bylo napsáno ke Dni dětí... Je to už rok staré ale ;) :DD Tak na den dětí z roku 2010! xD Oh!:D

Komentáře, lajky, odpověď v anketě, ohodnocení článku... Za to vše budu ráda :)) moc děkuji za případné něco :)) :D

Je to docela krátké :DDD Tu to je: Jo a... Perex potom ;P
Btw, ono se tam kecá něco o dějepise.... :DDD Haha :D


Mobil vydal náhlý, hlasitý zvuk. Hrála melodie ze známé televizní show. Klára ji zbožňovala. Vlastně všehny holky v její třídě.
Klára se vzbudila a ještě v polospánku nahmatala mobil a zmáčkla tlačítko, které vyplo zvonění. Potom se líně, dostala z postele na měkkoučký koberec, vzala si ze židle župan a namířila si to do koupelny.
Po půl hodině už seděla u stolu a snídala. Snědla jeden toast,druhý, třetí.. Vstala a šla si udělat ještě jeden. Snedla i čtvrtý. Zapila to čajem.
V pokojíku se převlékla. Vzala si tašku, bundu a kšiltovku. Batoh hodila přes rameno, vyšla ze dveří, zamkla je a odešla. Cestou dolů po schodech potkala babičku. Pozdravily se.
 
 

Reklama